10 největších kostelů na světě

4. místo: Katedrála Panny Marie v Seville, Španělsko

Andaluská perla, která byla vysvěcena v roce 1507. Svého času překonala Hagii Sofii a stala se největší katedrálou v křesťanském světě. Dokončena byla teprve roku 1528, gotická stavba se započala na samém kraji patnáctého věku. Postavena byla na místě někdejší almohadské mešity, snad jako symbol vítězství nad muslimy, kteří dobyli většinu Pyrenejského poloostrova na začátku osmého století.

Gotická stavba je 132 metrů dlouhá, díky věži Giralda (původně minaret mešity) je vysoká 104,5 metru. Místo posledního odpočinku tu našel objevitel Kryštof Kolumbus a pravidelně se zde také konaly pohřby španělských pomazaných hlav – kromě jiného Ferdinand III., Alfonso X. a další.

Patnáct vstupů na čtyřech fasádách, osmdesát kaplí, řada vzácných předmětů v interiéru. Sevillská katedrála se rozhodně má čím chlubit a po svém dostavění musela působit na raně novověkého návštěvníka skutečně impozantně. Patří pod patronát UNESCO a nabídne jedenáct a půl tisíce metrů čtverečních.

3. místo: Katedrála Narození Panny Marie v Miláně, Itálie

Necelých dvanáct tisíc metrů čtverečních a stavba takřka po šest staletí (byť v posledních generacích stavby šlo spíš o detaily). Jedna z největších gotických katedrál na světě, přesně tak by se dalo aplaudovat slavné stavbě v Miláně, jejíž základní kámen byl položen již v roce 1386.

Délka 157 metrů, výška hlavní lodi 45 metrů, na špici katedrály je zlatá socha Madonny. Lokace na Piazza del Duomo, centrálním náměstí – té si prostě nemůžete nevšimnout. Vysvěcena byla dvakrát – v roce 1418 a 1577, papežem Martinem, velkým to protivníkem českých husitů.

Katedrála Narození Panny Marie, jak zní oficiální název stavby, má zdi z mramoru – což je sice na pohled krásné, ale údržbáři tu snad každodenně lamentují. Zamiloval si to tu třeba i Oscar Wilde (1875), milánskou katedrálu navštívil s úžasem také americký literát Mark Twain (1867).

Od roku 2015 tuto stavbu osvětluje nový systém LED zařízení, Napoleon zde byl v roce 1805 korunován Italským králem. Místo posledního odpočinku zde také našla řada milánských vévodů z dynastie Sforzů, třeba František I. (1401 až 1466).